Je to vlastně naopak

Fotografické aparáty, tzv. zrcadlovky, měly v objektivu systém na zaostření foceného v podobě průhledového krystalu, kdy korekcí zvnějšku se musela focená rovina na hraně hranolu v objektivu srovnat buď to vertikálně, nebo horizontálně. To, k čemu nás Bůh vede, je, abychom dosáhli na obraz nezkreslený a nerozostřený, který On má před očima. Naše znovuzrozená cesta je nástroj ke korekci. Čím víc se blíží den „D“, tím blíž jsme, a tudíž je neustále třeba korigovat „náš“ pohled na to, co Bůh vykreslil před stvořením světa „dokonalá Boží vůle pro můj život.“

Ostrý obraz. Na současných moderních tancích se nachází zařízení, tzv. gyroskopický stabilizátor. Ten, plus skvělá optika a počítač, dokáže střelcem vybraný cíl udržet v plné rychlosti bojového vozidla. V první světové válce se víc stálo, než jelo, když chtěli střílet. V druhé, ti zkušení, už dokázali střílet i za jízdy občas. V Perském zálivu Američané a Britové ustřelovali zakopaným iráckým tankům věže na vzdálenost až dva kilometry při plné jízdě i v noci.

Pravdivý obraz a stabilizaci našeho pohledu lze dosáhnout chozením, hýbáním se, přeostřováním automatickou stabilizací Ducha Svatého. Pak už jenom dojedeme do Bagdádu jako vítězové, ale cestou vysvobodíme Kuvajt z okupace, a tím líp a ostřeji můžeme vidět to, co Bůh viděl na začátku. Buď zdráv, udatný hrdino Gedeone! Pojď Mojžíši, vyměň stádo za stádo zvané Můj lid. Pojďme udatní bohatýři, máme před sebou ještě spoustu zabraného území od nepřítele, ale Bůh to vidí opačně. Je to Moje území, “Moje dědictví“ (Iz. 45:8).