Dobrý kmen

Strom, jenž nikdy nemusel zápasit
o slunce a nebe, vzduch a svit,
ale na otevřené planině jen stál,
kde dostatek deště vždy obdržel,
žil a zemřel jako zákrsek,
nikdy se nestal lesa král.

Muž, jenž nikdy nemusel se namáhat,
aby ze země nebes dosáhl,
nemusel se být o svůj díl,
slunce, nebe, světla a vzduchu,
nikdy se nestane opravdovým mužem,
ale žil a zemřel tak, jak začal.

Dobrý kmen nevyroste snadno,
čím silnější vítr, tím houževnatější stromy,
čím vzdálenější nebesa, tím větší výška,
čím více bouří, tím větší síla.

Díky slunci i chladu,
díky dešti i sněhu,
ve stromech i lidech,
dobré kmeny rostou.
Tam kde stojí nejsilnější, les vyrůstá,
tam najdeme patriarchy jich obou.

S hvězdami rozmlouvají,
jejich polámané větve odkrývají rány,

způsobené mnohými větry
a mnohým bojem,
v tom spočívá zákon života.